Útulek Jménem psa z.s Bzenec

Tato reportáž má velmi silný podtext, neboť místo, kde se nachází, bylo vlastnictvím našeho otce. Měl zde farmu s koňmi. Po jeho smrti místo odkoupilo město a zřídilo zde útulek pro zvířata.Ten byl později zrušen, ale symbol místa zůstal a ujala se ho paní Inka, kterou přijedu navštívit. Vezu s sebou finanční dar a drobnosti pro pejsky, kterými přispěli kolegyně a kolegové z firmy a moje paní domácí. Moc se těším, protože jdu přímo do terénu a strávím zde celé odpoledne. Zvoním u vrat č.p. 1640, vzápětí se krajinou rozlehne štěkot psů. Vítá mne Inka, stisk ruky a přátelské přivítání a už usedáme ke kávě. Peněžní dar padl na úrodnou půdu, peněz je třeba. Inka se stará nejen o tento útulek, má ještě doma pejsky a navíc podobnou stanici v místě bydliště. Tady na farmě se Inka stará o psy velké, nezvladatelné, moc silné, těžce adoptovatelné, nemocné, psy na obtíž. Zní to hrozně, alespoň ta poslední věta mi trhá uši, ale je to tak. Momentálně se zde nachází 23 psů, převážně psů a méně fen.Do toho se také dozvídám osudy těch pejsků, co tu tak štěkají a vrtí ocásky. Je tu příklad psa v rukou bezdomovce, který využíval psa na psí zápasy. Nebo pes, který žil na balkoně, nemohl se ani hýbat, první měsíce zde se musel učit chodit. A nebo takového, kterého majitel úmyslně nechal v bytě a pes se tři dny prokousával ven. Zvonek zvoní, pejsci štěkají – přichází Marika, která vypomáhá a má za sebou již studium chovatelství. Přidá se k nám, obyvatelé útulku mají radost. Během návštěvy bude Ince často zvonit telefon-studentka veterinářství hledá pejska. Po domluvě se zájemkyně může přijít podívat. Podmínky adopce si Inka vytvořila opravdu rozumně-zájemce musí zaslat fotky prostoru ubytování pro pejska, následují pravidelné adopční kontroly, jak se zvířeti daří.Za to odpoledne si pejsci jednotlivě užívají výběhu, někteří musí být ošetřeni. Podzimní sluníčko hřeje, je tu čas mazlení a žvatlání s pejsky. A jak se vlastně drží útulek nad vodou? Složitě-je odkázán na dary-na Vánoce nepřišly dary žádné, spousta lidí uvádí jako důvod inflaci. Aspoň na něco se lidskost může vymluvit, nebot’ příspěvky můžete odpočítat z daní. Inka vyrábí svíčky, náramky, vypaluje portréty psů do dřeva a pořádá drobné útulkové bazárky na společenských akcích. Ruml kolem pejsků mne plně pohltil-procházím se mezi kotci. Ne všechny osudy musí být zlé-Dasty a Leny jsou prostě pozůstalíci z původního městského útulku. Leny byl umístěn už jinde, ale utekl jim a tak se zase vrátil sem. Je tu prostě št’astný. A když jsou nabídnuti k adopci, nikdo je nechce a nejeví zájem-ale nezdá se, že by to pánům vadilo. V odpoledních hodinách mohou přijít lidé, kteří se chtějí s pejsky projít v lese nebo aspoň vypomoct. Tak jako Andrea, která se chystá s Angel na vycházku. Kolem nás pobíhá fenka Amber, ani ta nemá smutný osud, spíše souhrou zlých náhod se ocitla zde. Její majitelka má velmi vážně nemocného syna, jehož péče vyžaduje spoustu času. Marina je její kolegyní v práci a tak se zde o pejska stará. Zrovna bude připravovat krmné dávky. Inka má také plné ruce práce. Mladý pár si přijel prohlédnout pejska k adopci. Mezitím se jiný pejsek připravuje k zítřejšímu odjezdu-čeká ho výstupní veterinární prohlídka, zítra už půjde do nového domova. Další hafan bude pobíhat po výběhu. Jack. Ani zde se nestalo nic špatného, do útulku ho přivedl koloběh života. Zemřel mu páníček. Jack je ale ve výborné kondici, velmi přátelský. Mezitím stihne Inka zajet do města pro dcerku Vanesu do školky. Máme o společnost postaráno.Sluníčko se pomalu kutálí k horizontu, ve vzduchu je cítit podzim, dny jsou viditelně kratší. Štěkot pomalu utichá, zbývá už jen hrstka psů, kteří musí ven a dostat nažrat.Mezitím se vrací pár, který šel na procházku s pejskem. Následuje družný hovor a hodnocení situace. A jo, vše klaplo na výbornou, Inka už vyplňuje adopční papíry, očkovací průkaz, odčervení. Venku si hraje Conny, kterého někdo jako malé štěně strčil do tašky a odložil na nádraží. Má rok a půl, je k adopci, ale nikdo ho nechce, dost možná je taky rád. Pomalu přichází noc. Přichází tichými krůčky. Někteří pejsci už chtějí pomalu spát, jiní tu pusu prostě nezavřou. Pár opravdu pestrých a nevšedních hodin je pryč.Jeden z mnoha dlouhých, náročných a rozhodně ne nudných dní pejskařky Inky ze Jménem psa z.s. se chýlí pomalu ke konci. Okolím zní cvrkot cvrčka. Zapálíme svíčku, vychutnáváme si kafe z hrnečku, dcerka Vanesa si smí užívat mobil. S úsměvem se shodneme, že toho bylo dnes opravdu hodně. Mám velkou radost, že naše místo dětství, naše farma, našla dál takové uplatnění a konečně jsem zde mohla strávit odpoledne. Jelikož i já jsem sem přišla se svými úmysly-peticí na Záchranu Hřebčína Napajedla, holky a dokonce i pár z Karviné, podepsali. Ale to je už příští výlet, příští reportáž. Ince a jejímu týmu přeji vše dobré na její ne vždy jednoduché cestě. I vy ji můžete navštívit osobně v útulku nebo na jejích stránkách Jménem psa z.s. Tak haf a brzy na viděnou!!