Rok se sešel s rokem a já jsem opět přijela na pozvání do útulku Srdcem pro kočky ve Vrbičanech. Na tenhle výlet se vždycky těším, protože vím, že potkám zase známé, roztomilé i trochu drzé tvářičky. 
Čtyřnozí chlupáčci na mě čekají a vítají mě tulením. V útulku tiše vše hlídá soška Andělky, pohodová sobota začíná. Kočičky si mě pamatují z loňska, možná jen doufají, že bude něco dobrého na zub. Přiznávám se, sama si nejsem jistá, co z toho je pravda. Letos jsem nic na zub nepřivezla, ale samozřejmě jsem přivezla finanční pomoc.
V útulku se toho děje dneska spousta. Právě probíhá bazárek, kterým si útulek za pomoci a velkorysosti žen přivydělává nějakou korunku navíc, hosté mohou také navštívit útulek. 
Dnes je také veterinární den – pravidelné prohlídky, při kterých mám možnost poznat jinou paní veterinářku – Lenku.
Paní veterinářka pracuje s naprostou jistotou a klidem. Je vidět, že má za sebou roky praxe – každý pohyb má smysl a přesnost. Vše jde podle plánu – probíhají pravidelné prohlídky a práce je tu víc než dost. 
Některé zákroky znám už z loňska. Jsou zde kočičky, kterým je třeba měnit pleny. 
Michal by mohl již s naprostou jistotou bezchybně složit zkoušky medika, opět bravurně vyšetřuje odběr moči, připravuje kočičky na prohlídku, asistuje s naprostou profesionalitou. 
Jeho velmi jemná náruč vzbuzuje i v těch kočičkách, které důvěru v člověka naprosto ztratili, malé útočiště a azyl. 
Do toho přichází i návštěva s kočičkou, soukromá klientka paní veterinářky, takže se pořád něco děje. Člověk se tady ani na chvíli nenudí a zároveň má možnost vidět a pochopit spoustu věcí, které by jinak zůstaly skryté.
Součástí dne jsou i tři synové paní doktorky. Jejich energie zaplní celý prostor a přináší do útulku úplně jiný rytmus. Je to živé, hlučné, ale vlastně to k tomu patří. 
Spousta kočiček v útulku hledá ošetření, než naleznou svůj vysněný domov. 
Pro některé se útulek ale stal poslední stanicí, jejich léčení vyžaduje přesný harmonogram a péči na takové úrovni, kterou by běžný vlastník i největší milovník těchto domácích mazlíčků prostě nezvládl. 
Za spoustou utrpění vězí člověk, jak jinak, ovšem stávají se i nehody. U Žofrejka, mladého, nádherného mourka nelze vůbec označit příčinu zranění, prostě nožičku tahá za sebou a přes veškerou snahu lékařek, musela být přední nožička kompletně amputována. To nemění nic na tom, že je to neuvěřitelný mazel a svůj domov si vzápětí našel. 
U některých případů hrají jiné okolnosti, například jsou spolu tři kočičky a jsou velmi plaché. I zde se naučí lidskému pohlazení a časem se na ně také usměje štěstí. 
Navečer se budou ještě podávat dávky a léky, poslední, rutinní ošetření čtyřnohých pacientů jako Agátky s neurologickými potížemi nebo Bilda Kilda plenčička než zhasnou světla a útulek půjde spát. 
Jsem moc ráda, že jsem tentokrát mohla v útulku také přespat. Dlouhá cesta ze Švýcarska si vybrala své, poté už je to jen 70 km do Prahy, kde na mne čeká volná neděle a mlsání, než se v pondělí vydám za další misí – s dopisem do Kanceláře Prezidenta České republiky a poté hned opět na dalekou cestu do Švýcarska. 
Ráno má v útulku zvláštní klid. Některé věci se nemění. Paní uklízečka odvedla čistou práci, prohodíme pár slov. Kočičky se ještě nechají pomuchlat, ale pak jsou rády, že jejich sluhové konečně odchází a ony s mohou rozvalit do čistého, kde se jim zamane. Vždyt na to nás mají a proto jim sloužíme. Jojo, v příštím životě kamion rozhodně nejezdím, budu kočkou u sebe. 
Můj roztomilý výlet do zákulisí útulku pro kočičky je u konce. Tak jako již mnohokrát zachytil objektiv mé kamery nádherné momentky. 
Některé kočičky jsem viděla poprvé, některé jen prošly mým životem a s některými jsem se viděla naposled.
A nad tím vším a nad světem kočiček moudře vládne Bohyně Bastet – ponoukne svou rukou k těm kožíškům, kterým končí pozemská pout’ na naší planetě. 
Svým světlem osvítí duhový most a doprovází kočičky tam, kde jim už nic nechybí, kde není nouze a lidská podlost. A oblohu rozsvěcují dvě nové hvězdy, které silně svítí, i tady u nás daleko za hranicemi domova, aby nám připomněly, že ty kočičky zůstávají v našich srdcích.
Mockrát děkuji za roztomilý zážitek a opětovná setkání s lidmi, kteří žijí na jiné vlně než velké korporátní firmy a všechen ten lesk za kterým se mnohdy skrývá naleštěná bída. Že mezi námi stále žijí lidé s dobrým srdcem a touhou pomoci tam, kde je třeba.
…VY DĚLÁTE SVĚT HEZČÍM UŽ JEN TÍM, ŽE JSTE…
