Estonsko
Moc se těším na své volno a vydávám se za dalším dobrodružstvím, které si můžete ve filmové podobě zakoupit také na mém e-shopu zde v podobě filmu, který si můžete přehrát kdykoliv na YouTube. https://www.helenea.com/cz/eshop/
A jako malou ochutnávku a inspiraci přidávám několik fotografií a zajímavostí z míst, která vás ve filmu mimo jiné čekají. Už při loňské cestě do Ománu jsem si slíbila, že tentokrát poznám Pobaltské státy. Volba padla na Estonsko a Lotyšsko. 
Cesta na letiště začala trochu divoce – kvůli technickým problémům jsem musela několikrát přestupovat, ale nakonec jsem letadlo v Curychu stihla.
Brzy ráno přistávám v Tallinnu, přebírám auto a vyrážím do národního parku Lahemaa. První zastávkou je rašeliniště Viru raba s dřevěnými chodníky, jezírky a nádhernou severskou krajinou. Estonsko je zemí mokřadů a právě tady poprvé poznávám jejich zvláštní kouzlo.
Pokračuji do Käsmu, známého jako vesnice kapitánů. Navštěvuji malé námořní muzeum a u moře se procházím mezi obrovskými bludnými balvany, které sem kdysi dopravil ledovec ze Skandinávie. 
Den končí nádherným západem slunce u Baltského moře. Dnes přespím v autě jen kousek odsud. 
Po chladné noci u moře jsem si tentokrát trochu přispala a vyrážím do malé rybářské vesničky Altja v národním parku Lahemaa. Více než pět set let stará vesnice bývala domovem rybářů a stavitelů lodí, dnes tu žije už jen několik desítek obyvatel.
Procházím pobřežním borovým lesem až k Baltskému moři a míjím obrovské bludné balvany, které i sem kdysi dopravil ledovec. 
Déšť mě ale brzy vyžene do historického panství Sagadi, jednoho z nejkrásnějších v Estonsku. Prohlížím si zámek i zdejší lesnické muzeum, které připomíná, jak důležitou roli vždy hrály estonské lesy. Odpoledne pokračuji směrem k Narvě. Cestou si dávám výborný oběd a večer nacházím útulné ubytování bez recepce uprostřed obyčejného sídliště. Tady zůstanu dvě noci.
Je deštivé ráno a počasí mě tentokrát vůbec nemrzí. Po několika dnech cestování si dopřávám trochu klidnější a odpočinkový den. 
Procházím se kolem centra a kvůli špatnému počasí nakonec zamířím do nákupního střediska, kde si dávám něco dobrého k jídlu a jednoduše si užívám chvíli odpočinku a aklimatizace. Někdy je i během cestování potřeba na chvíli zpomalit, nabrat nové síly a nic velkého neplánovat. Dnes mi to vlastně přijde docela vhod, protože zítra mě čekají zase další zážitky a pokračování mého putování Estonskem.
Po dni odpočinku se probouzím do slunečného rána, dopoledne vyrážím do Narvy, kde řeka odděluje Estonsko od Ruska. Je pondělí a většina památek je zavřená, takže si užívám hlavně klidnou procházku po promenádě a pohled na město na druhém břehu.
Potom mířím k moři do Narva-Jõesuu, známého svou dlouhou písečnou pláží. 
V restauraci s úžasným výhledem na Baltské moře si dávám čaj a chvíli si užívám zdejší klid.
Odpoledne pokračuji osmdesát kilometrů dál kolem Čudského jezera, které tvoří přirozenou hranici mezi Estonskem a Ruskem. Právě na jeho zamrzlé hladině se v roce 1242 odehrála slavná bitva na ledě.
Pozdě večer přijíždím do Tartu, druhého největšího města Estonska. Na další dvě noci se zabydluji trochu netradičně na studentské koleji s recepcí nonstop. Pokoj je jednoduchý, ale útulný, a po dlouhém dni už přichází čas na odpočinek. Romantika, co říkáte?
Dnes mě čeká Tartu, druhé největší město Estonska a jeho studentské a kulturní srdce. Začínám na radničním náměstí se známou sochou líbajících se studentů a potom mířím do botanické zahrady, založené už v roce 1803.
Právě na jaře je nádherná a ve sklenících i venkovních zahradách jsou k vidění tisíce druhů rostlin.
Pokračuji přes park Toomemägi kolem pomníku básníka Kristjana Jaaka Petersona až k historii zdejší slavné univerzity, založené roku 1632. Samozřejmě se vším všudy, od medikamentů ve vitríně a nalezlé ostatky až po úžasnou katedrálu, kterou také můžete projít. 
A pohled na město za ty schody stojí. Tartu na mě působí mladě, živě a zároveň velmi příjemně. Všude potkávám studenty a po celém dni si ještě dopřávám něco dobrého ve známé kavárně Werner. Tartu mě opravdu mile překvapilo a jeho návštěvu mohu jen doporučit.
Ráno ještě využívám poslední chvíle na studentské koleji a potom vyrážím do Estonského národního muzea. Den nezačíná úplně nejlépe – za špatné parkování dostávám pokutu 30 eur a v muzeu mě čekají davy návštěvníků. 
Přesto si prohlížím expozice věnované estonské historii, tradičním řemeslům, životu u moře i ugrofinským národům. Nejvíce mě zaujala obrovská vyšívaná kronika, estonské cestovní pasy z 18. století, historická estonská vlajka a hlavně jejich neuvěřitelná kreativita, kterou tady potkáte na každém kroku.
Potom už opouštím civilizaci a mířím na Suur Munamägi, nejvyšší bod celého Pobaltí ve výšce 317 m.n.m. Z vyhlídkové věže, na kterou vyjedete výtahem, pozoruji mlhou zahalenou krajinu a užívám si především klid a samotu. 
Jsem tu opravdu sama, nikde nikdo. Večer pokračuji až k moři na Mõisa Rand. 
Konečně mohu znovu vytáhnout dron a zachytit nádherný západ slunce nad téměř opuštěným pobřežím. Dnes přespím v autě, protože o ranní světlo rozhodně nechci přijít. Bude to krátká noc, jen pár hodin, dny jsou zde mnohem delší než jak jsme zvyklí u nás.
Po pár hodinách spánku na pláži se probouzím do dalšího krásného dne a rozhodně se to vyplatilo. Už krátce po čtvrté hodině je světlo a já pokračuji podél západního pobřeží Estonska, které patří k nejméně osídleným v celé zemi.
Zastavuji u majáku Sõmeri, procházím se naprosto sama krajinou plnou mokřadů, lesů a malých vesniček a samozřejmě využívám příležitost k dronkování.
A potom přichází spontánní rozhodnutí. Kupuji lístek pro sebe i auto a za chvíli už trajektem mířím na Saaremaa, největší estonský ostrov. Na palubě si dopřeji typickou polévku Seljanka, cesta lodí je vždy obrovský zážitek.
Hned po příjezdu vyrážím k mokřadům Koigi. Téměř šestikilometrová stezka vede přes rašeliniště, březové háje a kolem jezírek. Potkávám jen dva lidi, takže si zdejší neuvěřitelný klid a ta příroda zde je prostě jedinečná.
Večer přijíždím do Kuressaare a tentokrát mě čeká trochu pohodlí v hotelu s wellness. Po celém dni v přírodě si dopřávám bazén, saunu a zasloužený odpočinek. Moc se těším, co mi ostrov nabídne.
Po vydatné hotelové snídani v hotelu vyrážím objevovat jižní část ostrova Saaremaa. Mým hlavním cílem je poloostrov Sõrve a jeho známý maják.
Z jeho vrcholu se otevírá nádherný pohled na Baltské moře a celé místo připomíná nejen dlouhou historii námořní plavby, ale také dramatické události obou světových válek. Prohlížím si i pozůstatky zdejší historické záchranné stanice a hodně dlouhou listinu ztroskotaných lodí.
A samozřejmě si u majáku v roztomilé kavárničce smíte dopřát skvostný klid a něco dobrého na zub. 
Cestou zpět mě zaujme krásná alej a úplnou náhodou objevuji další kus historie – pozůstatky pobřežní dělostřelecké baterie, kdysi zde byla škola, angažovaný personál a až 130 dětí na takovém kousku země než vše krutě pohřbila 2. světová válka a zůstala jen památná deska. Saaremaa mě znovu překvapuje tím, kolik zajímavých míst se tu skrývá mimo hlavní turistické cíle.
Ještě se zastavuji v chráněné oblasti Järve, kde se podél pobřeží střídají písečné duny, borové lesy a krásné výhledy na moře. Po celém dni se vracím do Kuressaare. Čeká mě už jen hotel, wellness a zasloužený odpočinek.
Neděle je tady a po výborné snídani vyrážím navštívit pevnost v Kuressaare. Procházím starými hradbami, nádvořím i kamennými chodbami a objevuji příběhy a legendy, které toto místo provázejí už po staletí.
Potom se vydávám ke kráteru Kaali, který vznikl po dopadu obrovského meteoritu před tisíci lety. V místním muzeu si prohlížím skutečné úlomky meteoritu a dozvídám se více o události, která zdejší krajinu navždy změnila.
Pak přichází spontánní rozhodnutí opustit Saaremaa a pokračovat na další velký estonský ostrov – Hiiumaa. Čekají mě dva trajekty a mezi nimi asi osmdesát kilometrů téměř liduprázdnou krajinou. Všechno nakonec krásně navazuje a večer už za nádherného severského světla přijíždím na Hiiumaa.
Malý hostýlek Posti Hostel rezervuji až během plavby a kolem půl jedenácté konečně padám do postele. Za mnou je další nádherný den a zítra začíná objevování dalšího ostrova. 
Po klidné noci v malém hostelu vyrážím na okružní cestu po ostrově Hiiumaa. Hned ráno mě překvapí dvojice líbajících se lišek a potom už mířím k majáku Tahkuna. Právě zde stojí také památník obětem tragédie trajektu Estonia, který se v roce 1994 potopil v Baltském moři. Je to tiché a velmi působivé místo.
Pokračuji k majákům Ristna a Kõpu. Kõpu patří k nejstarším dodnes fungujícím majákům na světě a připomíná dlouhou námořní historii ostrova. Ristna maják byl v opravě, tak jsem se vydala na pláž, kde je cedule, pod kterou se můžete políbit a sdílet na sociálních sítích. No jo, musela jsem si vystačit sama. Cestou objevuji i úplně obyčejný život místních – pojízdný obchod, malinký krámek a vesničky, kde jako by se zastavil čas.
Navštěvuji také přístav Sõru a den zakončuji na Sääretirpu. Podle legendy právě tady obr Leiger začal stavět most mezi ostrovy Hiiumaa a Saaremaa. S bratrem se ale rozhádal a most se vytratil do moře. Jsem tu sama a nádherný západ slunce je perfektní tečkou za celým dnem. Tak mockrát děkuji za všechno, Estonsko. A zítra zas.
Je úterní ráno a estonské ostrovy se se mnou loučí deštěm, větrem a téměř absolutním tichem. Trajektem se vracím na pevninu a po cestě do Tallinnu mě čeká ještě jedno velmi zvláštní místo – Rummu.
Bývalý vápencový lom a věznice dnes patří k nejzajímavějším místům Estonska. Těžba zde začala v roce 1938 a v lomu pracovali vězni. Po ukončení těžby se lom zaplavil a pod průzračnou vodou zůstaly budovy, technika i další pozůstatky minulosti.
Procházím také opuštěnou věznicí, která byla definitivně uzavřena v roce 2013. Dnes tu zůstaly prázdné cely, chodby a zvláštní ticho.
Večer se vracím tam, kde moje estonské dobrodružství začalo – do Tallinnu. V hotelu na mě čeká nečekané překvapení. Za nenápadnými dveřmi v koupelně objevuji vlastní saunu. Po tolika dnech cestování snad ani nemohl přijít lepší dárek. Těším se na poslední dva dny v této nádherné zemi. Tak mockrát děkuji, Estonsko, a zítra zas. 
A věřte tomu nebo ne, přede mnou jsou poslední chvíle v nádherném Estonsku. Probouzím se do deštivého rána, a tak si tentokrát dopřávám pomalejší den. V útulné kavárně si dávám kávu, píšu pohledy domů a znovu obdivuji kreativitu místních lidí.
Procházím se deštivými uličkami Tallinnu a všímám si drobností, které mě během celé cesty tolik bavily. Déšť ale vůbec nevadí. V hotelu na mě čeká soukromá sauna, za oknem bubnují kapky a v televizi běží moje oblíbená detektivka. Lepší zakončení si snad ani nemohu přát.
Estonsko mě okouzlilo nádhernou přírodou, nekonečným klidem, historií, čistotou, kreativitou i pohostinností místních lidí. Bylo to jedenáct nádherných dní plných zážitků.
Tak mockrát děkuji za všechno, Estonsko, a někdy zas. A vám děkuji za přízeň a chuť objevovat se mnou krásy tohoto světa. Tak příště zas!
Pokud chcete alespoň na chvíli nasát atmosféru této nádherné země, krátký trailer plný záběrů z mého putování Estonskem si můžete prohlédnout na YouTube kliknutím zde https://youtu.be/TzLUKUTdRYg?si=CzfnX53qEcvihQCL
Pod videem najdete také popisek a odkaz na můj e-shop, kde si můžete zakoupit celý cestovatelský film. ❤️
